Každý druhý pacient, který má před sebou méně než 30 dní života s nevyléčitelným onemocněním, se dostane do kontaktu se záchrannou službou. V Česku je jich zhruba 100 každý den, 36 tisíc za rok. Záchranky vyjíždí k pacientům v terminální fázi nemoci většinou proto, že jejich pečující si nevědí rady s náhlým zhoršením stavu a nemají na koho jiného se obrátit. Pro mnohé z nich by přitom byl vhodnější jiný postup, než je převoz na akutní lůžko v nemocnici. Co je třeba změnit, abychom ho v rámci systému uměli včas nabídnout?
V Česku ročně zemře asi 120 tisíc lidí. 57 % z toho, necelých 70 tisíc, tvoří tzv. očekávatelná úmrtí*.
Ke dvěma třetinám z těchto očekávatelných úmrtí dojde za hospitalizace. A to přesto, že podle průzkumů veřejného mínění by si 80 % lidí přálo zemřít doma. Mnohým z těchto úmrtí předchází volání a výjezd zdravotnické záchranné služby (ZZS).
*Očekávatelná úmrtí jsou definovaná podle standardní dlouhodobé metodiky. Jde o pacienty, u nichž lze podle diagnózy a hospitalizační historie (např. úmrtí na lůžku následné péče, úmrtí za opakované hospitalizace pro stejnou příčinu) možné oprávněně předpokládat, že šlo o očekávatelné úmrtí.
Více než polovině očekávatelných úmrtí (53 %) předchází v posledních 30 dnech života výjezd ZZS. Jde o 36 tisíc lidí za rok.
To je více než výjezdů záchranky k dopravním nehodám (asi 25 700 za rok) a zahájených resuscitací (asi 7 800 za rok) dohromady. A také více než pacientů s cévní mozkovou příhodou, ke kterým vyjíždí ZZS (24 tisíc za rok).
Například pražská záchranka denně vyjíždí k 10 pacientům v terminální fázi nevyléčitelného onemocnění, kteří mají před sebou méně než měsíc života. Typicky jde v každém kraji o 5–10 pacientů za den.
Pro mnohé z těchto pacientů je vhodnější jiná forma péče a jiná odezva ze strany ZZS, než je převoz na akutní lůžko v nemocnici.
K téměř každému desátému pacientovi (9%), který má před sebou méně než měsíc života s nevyléčitelnou nemocí, vyjede ZZS více než jednou. To je více než 6 tisíc lidí za rok.
Alespoň některým z těchto opakovaných výjezdů by bylo možné předejít včasným nasměrováním do některé z forem specializované paliativní péče.
Část pacientů, kteří jsou v terminální fázi nevyléčitelného onemocnění a dojde u nich ke zhoršení stavu, je záchrankou převezena do nemocnice k tzv. terminální hospitalizaci.
Pacientů, kteří jsou v posledních 3 dnech života převezeni záchrankou do nemocnice, kde poté umírají, je v Česku ročně téměř 11 tisíc.
To je 16% ze všech očekávatelných úmrtí a 9% ze všech úmrtí v ČR.
Nejméně záchranku k pacientům v závěru života volají na Vysočině, v Jihomoravském a ve Zlínském kraji, kde výjezd ZZS předchází necelé polovině ze všech očekávatelných úmrtí (47 % z očekávatelných úmrtí na Vysočině a v Jihomoravském kraji, 48 % ve Zlínském kraji).
Naopak nejčastěji záchranka vyjíždí k pacientům v závěru života v Libereckém kraji (63 % z očekávatelných úmrtí). Následuje Karlovarský kraj (58 %).
Situace se obdobným způsobem dotýká i urgentních příjmů, na které se dostane část pacientů, ke kterým v závěru života ZZS vyjíždí.
Téměř třetina ze zhruba 70 tisíc lidí, kteří ročně zemřou z očekávatelných příčin, se v posledních 30 dnech života dostane na urgentní příjem. Za rok je to téměř 22 tisíc pacientů.
Pacienti v terminálním stádiu známého nevyléčitelného onemocnění tvoří nezanedbatelnou součást přednemocniční neodkladné péče (PNP).
Jde přitom o systémově nežádoucí jev, který neprospívá pacientům a jejich blízkým, zdravotnickému systému, ani veřejným rozpočtům.
Zdravotnické záchranné služby (ZZS) by s ohledem na tuto situaci měly:
- systémově řešit, jak v takových případech postupovat, a to zejména v situacích, kdy je zřejmé, že převoz do nemocnice a hospitalizace na akutním lůžku není pro pacienta a jeho rodinu tím nejlepším řešením,
- navazovat spolupráci s poskytovateli paliativní péče v regionu a společně hledat cesty, jak pacientům v závěru života poskytnout péči, kterou potřebují,
- vzdělávat pracovníky ZZS v tom, jak rozpoznat paliativně relevantní pacienty, a v poskytování obecné paliativní péče, tedy jak s těmito pacienty a jejich rodinami komunikovat a jak řešit akutní symptomy kvůli kterým záchrannou službu volají.
Představená data jsou publikována v rámci projektu „Paliativní péče v prostředí zdravotnické záchranné služby“. Cílem projektu je přispět k systémové změně v prostředí zdravotnických záchranných služeb tak, aby byly záchranky schopné lépe reagovat v situacích, kdy se na tísňovou linku obracejí pacienti v závěru života a jejich rodiny. Součástí projektu je i sběr dat, která umožní lepší porozumění problému a účinnější prosazování změn.
Projekt finančně podpořila Nadace Komerční banky.
Data o očekávatelných úmrtích, úmrtích za hospitalizace, vyšetřeních na urgentním příjmu a výjezdech ZZS k pacientům v závěru života pochází z Databáze zemřelých z Národního registru hrazených zdravotních služeb (NRHZS) a byly získány od Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) na základě žádosti o analýzu dat.
V případě hospitalizací jsou započítány všechny hospitalizace (akutní, s následnou péčí), s výjimkou lůžkových hospiců (kódy 00330, 00430, 00530, 00630 a 00730). Údaje o pacientech na urgentních příjmech zahrnují kterýkoli z kódů 06720, 06726 nebo 06727. Výjezd ZZS je definován jako vykázání odbornosti 709 na dokladu (alespoň) 1x za den. Data NRHZS neobsahují informace o zařízeních mimo veřejné zdravotní pojištění.
Data o výjezdech k pacientům s CMP, k dopravním nehodám a počty zahájených resuscitací vychází ze statistiky výjezdovosti, kterou na svém webu každoročně zveřejňuje Asociace zdravotnických záchranných služeb (AZZS). Tato data jsou veřejně dostupná a pro zájemce jsou k dispozici i po jednotlivých krajích.
Všechna uvedená data jsou za rok 2022.
Pokud hledáte partnera, odborného garanta či konzultanta pro projekt v oblasti paliativní péče, neváhejte se ozvat.