Výskyt kardiovaskulárních onemocnění v České republice neustále narůstá, mimo akutní formu infarktu myokardu jde hlavně o srdeční selhání a srdeční arytmie. Jedná se především o pacienty věkově starší a asi 50-60 % z nich na své kardiální onemocnění později umírá. Ze statistik vyplývá, že při každé hospitalizaci pro srdeční selhání 10 % pacientů zemře a jen menší část nemocných žije déle než 5 let od diagnozy.
Problémem u pacientů s pokročilou formou srdečního selhání je odhad jejich prognózy. Nemocný, který je indikován k transplantaci srdce, může přežít desítky let, ovšem pokud transplantace indikována není, doba dožití se zkracuje na několik málo týdnů. Pokud pacient není vhodný k invazivnímu postupu léčby, můžeme využít různé skórovací systémy k odhadu prognózy pacienta a následně odhadnout a zvážit, zda zahájit paliativní péči.
Léčba srdečního selhání je komplexní, vedena řadou odborných doporučení. Dobře léčený pacient užívá minimálně pět různých léků indikovaných jen pro kardiologickou diagnózu. Pokud pacienta zařadíme do paliativního programu, musíme revidovat jeho medikaci a zvážit každý konkrétní preparát z hlediska jeho benefitu pro daného pacienta.
K paliativním postupům v kardiologii patří, vedle terapie symptomů a vytvoření léčebného plánu, také zvážení deaktivace ICD. Ještě složitější situace nastává u pacientů na levokomorové srdeční podpoře.
U pacientů s pokročilým srdečním onemocněním bychom měli vždy znovu zhodnotit dostupné možnosti léčby. Je zásadní se pokusit včas zjistit, jaké jsou pacientovy hodnoty, cíle a preference. Je důležité zvážit jeho klinický stav, odhadnout prognózu, revidovat terapii a vhodně naplánovat budoucí péči ve spolupráci s pacientem, nebo jeho blízkými.