Paliativní péče prodlužuje život

Murakami N, et al. (2015). Going back home to die: does it make a difference to patient survival? BMC Palliative Care, 14:7, doi:10.1186/s12904-015-0003-5.
Plný text dostupný z http://www.biomedcentral.com/1472-684X/14/7

Japonská studie hledala odpověď na otázku, zda se liší naděje dožití u pacientů s terminálním onkologickým onemocněním v domácí péči oproti těm, kteří zůstanou v nemocnici, i když mají obě skupiny přístup k paliativní péči. Jednalo se o retrospektivní studii, kdy autoři analyzovali záznamy u 190 onkologických pacientů, kteří vstoupili do paliativní péče v nemocnici. Rozdělili je do dvou skupin podle toho, zda zůstali v péči nemocnice až do smrti nebo byli propuštěni do domácí péče. Následně porovnali délku dožití a zjistili, že pacienti v domácí péči se dožili významně delšího života (medián 67 dní) oproti pacientům, kteří zůstali v péči nemocnice (medián 33 dní), a to i poté, co statisticky kontrolovali potenciálně významné intervenující proměnné jako primární diagnóza, věk, celkový zdravotní stav (ECOG) nebo historie chemoterapie. I když se jednalo pouze o retrospektivní studii, výsledky poukazují na to, že terminální péče v domácím prostředí nemá negativní dopad na naději dožití u onkologických pacientů a může naopak život prodloužit.

Currow, David C., et al. (2015). Double-blind, placebo-controlled, randomized trial of octreotide in malignant bowel obstruction. Journal of pain and symptom management, 49(5): 814-821.
Plný text dostupný z http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0885392414005594

Australští vědci v této randomizované dvojitě zaslepené studii sledovali vliv podání oktreotidu v dávce 600mcg/ den na zvracení u pacientů s maligní střevní obstrukcí, u kterých nebyla indikována další onkologická nebo chirurgická léčba. Okreotid (n=45) nebo placebo (n=42) byly podány spolu se standardní léčbou dexametazonem, ranitidinem a parenterální hydratací. Primárním výstupem byl počet dnů bez zvracení během 72 hodin po prvním podání testovaného léčiva, sekundárním výstupem pak změna celkového stavu, počet zvracení, délka přežití a potřeba SOS medikace (opiáty na bolest, butylscopalamin na kolikovitou bolest a haloperidol na nevolnost). Srovnáním obou skupin nebyl prokázán statisticky významný vliv oktreotidu na počet dní bez zvracení, ani na počet zvracení a délku přežití. Obě skupiny popisovaly mírné zlepšení celkového stavu a u skupiny užívající oktreotid byla větší spotřeba butylskopalaminu na kolikovitou bolest. Jde o největší randomizovanou studii zkoumající účinky somatostatinového analoga v této indikaci s plně standardizovanou terapií v obou ramenech. Výsledky nepodporují rutinní přidání oktreotidu ke standardní symptomatické léčbě inoperabilní maligní střevní obstrukce.

Temel J, et al. (2010). Early Palliative Care for Patients with Metastatic Non-Small-Cell Lung Cancer. New England Journal of Medicine. 363(8):733-742.
Plný text dostupný z http://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1000678#t=articleBackground

Pravděpodobně nejslavnější práce s paliativní tématikou vyšla v roce 2010 a jejím cílem bylo zjistit, jaký dopad na pacienty s pokročilou rakovinou plic bude mít tzv. „časná paliativní péče“. Autoři z Massachusetts General Hospital rozdělili 151 nově diagnostikovaných pacientů s karcinomem plic (podmínkou zařazení do studie byla přítomnost metastáz a ECOG skóre 0-2) do dvou skupin, přičemž první měla klasickou onkologickou péči. Druhá skupina měla kromě standardní péče navíc již od začátku léčby konzultace s paliativním týmem. Skupina s paliativní péčí měla na konci studie lepší kvalitu života (skóre 98.0 versus 91.5, p=.03), méně pacientů mělo depresivní symptomy (16 % vs. 38 %, p=.01). Nejpřekvapivější výsledek však byl, že ačkoli měli pacienti s paliativní péčí méně agresivní léčbu v závěru života (např. méně chemoterapie během posledních 14 dní před smrtí), dožili se významně delšího života (rozdíl 2,7 měsíců, p=.02). Fakt, že pacienti mají díky paliativní péči nejen lepší kvalitu života, ale ještě se mohou dožívat i delšího života, byl od té doby testován i v dalších studiích u jiných diagnostických skupin a je dnes důležitou součástí argumentace pro integraci paliativní péče do standardní léčby pacientů s pokročilým chronickým onemocněním.