Kontinuální sedace u pacientů s onkologickým onemocněním

Gomes, Barbara, et al. "Is dying in hospital better than home in incurable cancer and what factors influence this? A population-based study." BMC medicine 13.1 (2015): 235.
Plný text dostupný z http://www.biomedcentral.com/1741-7015/13/235/

Průzkumy veřejného mínění z různých zemí včetně České republiky ukazují, že většina lidí by si přála zemřít doma. V současnosti však máme k dispozici jen omezené informace o tom, jak se liší kvalita péče a její dopad na pacienty a jejich rodiny. Důležité poznatky k této diskuzi přináší nová studie autorů z King's College v Londýně, kteří analyzovali 352 případů úmrtí doma a v nemocnici. Na klíčové otázky se autoři zpětně dotazovali pozůstalých rodinných příslušníků a zjistili, že pacienti umírající v domácím prostředí prožívali během posledního týdne života častěji pocit smíření (ve smyslu celkového zklidnění a přijetí nemoci) a pozůstalí sami lépe snášeli zármutek. Úroveň bolesti byla v domácí i nemocniční skupině bez statisticky významných rozdílů. Studie také identifikovala okolnosti, které měly vliv na místo úmrtí. Kromě preferencí pacientů, preferencí rodinných příslušníků a dostupnosti domácí paliativní péče nebo komunitní sestry, z analýzy vyplynuly doposud přehlížené faktory: časný rozhovor o prognóze a preferencích pacienta s příbuznými a možnost uvolnění z práce pro pečující tři měsíce před smrtí pacienta. Tato precizně zpracovaná studie ukazuje, že při komplexním plánování péče může umírání doma přinést významná pozitiva nemocným i jejich příbuzným.

Bakitas, Marie A., et al. "Early versus delayed initiation of concurrent palliative oncology care: Patient outcomes in the ENABLE III randomized controlled trial." Journal of Clinical Oncology 33.13 (2015): 1438-1445.
Abstrakt dostupný z http://jco.ascopubs.org/content/33/13/1438.short

Skupina amerických vědců vedená Marií Bakitas publikovala výsledky třetí fáze studie ENABLE (Educate, Nurture, Advise, Before Life Ends). Jejich intervence se zaměřuje na populaci v rurálních oblastech, kde je snížená dostupnost zdravotní péče. Těmto pacientům byla v rámci projektu ENABLE poskytnuta úvodní konzultace s paliativním specialistou a následně pravidelné telefonické kontakty se specializovanou sestrou. V této konkrétní fázi autoři srovnávali dvě skupiny pacientů, kteří byli právě informováni o diagnóze pokročilého nádorového onemocnění s odhadovanou prognózou 6 - 24 měsíců. V první skupině (104 účastníků) byla paliativní intervence zahájena ihned, ve druhé (103 účastníků) s odstupem tří měsíců. Srovnáním obou skupin nebyly prokázány statisticky významné rozdíly v hodnocení kvality života (dotazník FALCIT-Pal), intenzitě symptomů (dotazník QUAL-E) a nálady (CES - D), ale ve srovnání jednoletého přežití byl zaznamenán rozdíl 15%: rok od zařazení do studie žilo 63% účastníků s časně zahájenou paliativní intervencí a 48% účastníků z druhé skupiny. Studie potvrzuje pozitivní vliv časně zahájené paliativní péče na délku dožití, a to i když nedojde ke zvýšení kvality života.

Seymour, Jane, et al. "Using continuous sedation until death for cancer patients: A qualitative interview study of physicians’ and nurses’ practice in three European countries." Palliative medicine (2014): 0269216314543319.
Plný text dostupný z http://pmj.sagepub.com/content/early/2014/07/24/0269216314543319.full

Tato případová studie popisuje pomocí kvalitativních metod přístupy ke kontinuální sedaci na konci života ve Spojeném království, Belgii a Holandsku. Srovnáním 84 případů poskytnutí kontinuální sedace (KS) až do okamžiku smrti autoři identifikovali několik klíčových témat, ukazujících rozdílné vnímání paliativní sedace v těchto zemích. Britští lékaři považovali zachování vědomí za důležitou hodnotu a k hluboké KS se uchylovali jen ve výjimečných případech, zatímco belgičtí a holandští lékaři považovali uvedení do spánku za hlavní účinek této léčby. Britští lékaři se také častěji obávali, že KS povede k uspíšení smrti a snažili se tomu vyvarovat, belgičtí lékaři toto riziko akceptovali a holandští lékaři naopak popisovali KS jako možnost přirozené smrti. Souvislost mezi KS a eutanazií Britové nezmiňovali, belgičtí účastníci považovali kontinuální sedaci a eutanazii jako dvě alternativy, mezi kterými může pacient volit, holandští účastníci zastávali názor, že rozhodnutí o kontinuální sedaci je v podstatě medicínské a lze o ní uvažovat v případech, kdy eutanazii není možné z nějakého důvodu provést. Popisem rozdílů v přístupech ke KS studie poukazuje jednak na nutnost chápat složité medicínské a etické problémy v jejich kulturním kontextu, ale zároveň také na přínos mezinárodního srovnání k lepšímu pochopeni těchto problémů. Zájemce o paliativní sedaci také zveme na náš webinář v úterý 27. října, který se bude právě tomuto tématu věnovat.