Alkohol v paliativní péči, mystické zkušenosti a čekání na zázrak

Lee-Alker, J (2015). What you need to know about alcohol in palliative care: a brief review of literature. European Journal of Palliative Care, 22(6): 292-295.

Otázka na užívání alkoholu je u pacientů v palitivní péči často podceňována, i když, jak dokládá přehledový článek britské autorky, může být tato informace velmi důležitá. Poukazuje na Patersonovu studii z roku 2008, která na skupině 200 pacientů dokládá, že škodlivé užívání alkoholu vede k horší symptomové zátěži a vyšší spotřebě opiátů. Dalším úskalím může být nerozpoznaný syndrom z odnětí v pokročilé fázi onemocnění. Ten může vést k delirantním stavům, které mohou být mylně pokládány za příznak pokročilého základního onemocnění. Příznaky Wernickovy encefalopatie (zmatenost, ataxie, poruchy vidění), která se vyskytuje při odnětí alkoholu u závislých osob, mohou být pokládány za projev metastatického postižení mozku. Pokud není Wernickova encefalopatie včas adekvátně léčena, může vést k rozvoji nevratného Korsakovova syndrom spojeného s těžkou poruchou paměti. Alkohol v malém množství může naopak vést ke snížení úzkosti a lepšímu spánku. Vždy je ale třeba množství užívaného alkoholu blíže specifikovat, protože nepoznaná závislost může péči o pacienty s pokročilým onemocněním vážně narušovat.

Článek dostupný na stránkách Asco Post

Efekt psychadelických látek na existenciální utrpení při pokročilém nevyléčitelném onemocnění byl hojně zkoumán v 60. a 70. letech 20. století. Obnovené výzkumy v současnosti ukazují, že například psilocybin, látka původně extrahovaná z magických hub, může významně snižovat úzkost a existenciální utrpení u pacientů s pokročilým nádorovým onemocněním. Vědci z New York University letos představili výsledky fáze II své dvojitě zaslepené placebem kontrolované studie s psilocybinem, která potvrzuje jeho pozitivní vliv a bezpečné užití. Psilocybin byl podáván vybraným pacientům v rámci dlouhodobé psychoterapeutické péče. Podle autorů mystická zkušenost zažívaná po požití psilocybinu mění u pacientů chápání smyslu jejich onemocnění, umožňuje jim odpoutat se od nemoci a nahlédnout smysl života v širších souvislostech. Ve fázi II tento efekt potvrdila většina zúčastněných. Fáze III této studie zahrnující 300 pacientů bude testovat vliv této látky nejen na úzkost a existeciální utrpení, ale také na bolest, celkovou pohodu a délku přežívání. Výsledky budou publikovány v první polovině příštího roku.

DeLisser, H. M. (2009). A practical approach to the family that expects a miracle. CHEST Journal, 135(6), 1643-1647.
Plný text dostupný na stránkách CHEST Journal

Doufat v zázrak v extrémní životní situaci konfrontace s nevyléčitelným onemocněním je normální. Pro zdravotníky to ale představuje komunikačně obtížnou situaci. Autor tohoto článku na rozboru kazuistiky starší ženy umírající na jednotce intenzivní péče na sepsi ukazuje, co se za očekáváním zázraku může skrývat a jak pracovat s nemocným a jeho blízkými. Jako zázrak většina lidí označuje zásah vyšší moci, který překračuje přírodní zákony. Touha po zázraku může ale také vyjadřovat naději na uzdravení anebo, v případě že rodina nesprávně chápe diagnózu a prognózu onemocnění a podléhá nepřiměřenému optimismu, i úplné popření závažnosti situace. Jindy mohou řeči o zázraku vyjadřovat hněv a frustraci z poskytované péče. Proto je vždy potřeba pokusit se na začátku rozhovoru s nemocným či blízkými si význam zázraku blíže objasnit. Poté autor doporučuje ujistit nemocného a jeho blízké, že nezůstanou opuštěni a že zdravotnický tým nebude případnému zázraku bránit. Důležité může být pokusit se navrhnout alternativní význam a vyjádření zázraku, poukázat na to, že zázrak svým způsobem už proběhl nebo právě probíhá třeba tím způsobem, že svedl dohromady příbuzné, přiměl je mluvit o důležitých tématech a ukázal, že blízkost smrti otevírá zážitek hloubky života a přináší tím kromě ztráty i něco nového.