Tímto příspěvkem zahajujeme po Výzkumu pro praxi další pravidelnou rubriku našeho zpravodaje, ve které Vám budeme ve dvouměsíčních intervalech přinášet recenze na nedávno či právě vydané knihy s paliativní tématikou, o kterých je dobré vědět, i když se o nich v médiích hlavního proudu často nedočtete.

O mrtvých nejen dobře

Truchlení, fáze a šance psychického procesu
Verena Kast
Portál 2015, 143 s.

Studie o významu zármutku v terapeutickém procesu, jak svou knihu uvádí Verena Kast, analytická psycholožka a bývalá ředitelka Mezinárodní společnosti pro analytickou psychologii, by se dala nazvat spíše esejí: velmi osobním tónem popisuje na několika příkladech z psychoterapeutické praxe fáze truchlení po ztrátě blízké osoby a vliv snů na jejich prožívání. Možná ale právě díky esejistickému stylu otevírá autorka toto aktuální téma širšímu okruhu čtenářů, než by umožňoval vědecký text.

I když si to v každodenním životě vzácně uvědomujeme, naše vnímání světa a sebeprožívání je významně určováno našimi vztahy k druhým lidem. První fáze zármutku při ztrátě blízké osoby je provázena emocionálním šokem a pocitem zhroucení celého světa, který upozorňuje právě na tento intersubjektivní charakter našeho života. Ve druhé fázi, fázi otevřených emocí, často přichází hněv, vztek nebo úzkost a pocity viny pramenící z nevyřešených sporů či z nenaplněných možností ve vztahu se zemřelým. Právě v této fázi je důležité, aby se mohly tyto emoce, i když často negativní, naplno projevit. Jejich potlačení a vytěsnění může celý proces truchlení zastavit a vytěsněné emoce se později vrací v podobě depresí a psychosomatických obtíží. Následuje fáze hledání zemřelého a odpoutání se od něj ve smyslu zviditelnění vztahových vzorců ve vztahu k němu. To umožňuje pozitivní završení procesu truchlení nalezením nového vztahu k sobě a ke světu. Verena Kast ukazuje ztrátu způsobenou smrtí blízkého člověka jako extrémní pól ztráty obecně, každodenních ztrát věcí a ztrát blízkých, kteří neumírají, ale stejně nás opouštějí. "Existence v loučení" jako modus bytí přináší možnost vědomí naší vnitřní identity a také možnost překlenout pomíjivost tvůrčím formováním a hledáním smyslu.

Přestože kniha obsahuje mnoho konkrétních rad, jak zacházet s truchlícími a jak jim pomoci, její hlavní přínos je v pochopení procesu truchlení jako možnosti osobního růstu. Ukazuje, že v důsledku tabuizace umírání a truchlení v naší společnosti nemají truchlící pozůstalí dostatečnou podporu projít tímto očišťujícím procesem, což pro ně může mít závažné psychické a sociální důsledky. Naopak dostatečná podpora a citlivost pro různé fáze procesu truchlení může truchlícímu pomoci se nejen se zemřelým skutečně rozloučit, ale také objevit autentičtější vztah k sobě a ke světu, i když to často není jednoduché.

Jak píše Verena Kast: "Snad tedy patří k truchlení i to, že budeme snášet nepřítomnost smyslu života a navzdory tomu žít dál - ať už s nadějí, že se smysl ještě ukáže, nebo se vzpomínkou na to, že život už kdysi smysl měl."