O konci života by se mělo víc mluvit, ukázal nejnovější průzkum veřejného mínění

„V mnoha ohledech průzkum potvrzuje dlouholeté poznatky z praxe. Zkušenost lidí s umíráním je velmi důležitým faktorem, který formuje jejich životní hodnoty. Jde ale o téma, které je pro mnohé složité otevřít a se svými blízkými jej řeší příliš pozdě. Tím spíš, že k tomu často nedostanou impuls ani od svého lékaře,” komentuje data z průzkumu zakladatel Centra paliativní péče a člen paliativního týmu Fakultní Thomayerovy nemocnice Martin Loučka.

Průzkum mimo jiné vyvrací častý předsudek, že lidé s nevyléčitelným onemocněním nechtějí znát přesnou prognózu svého stavu. „Naše data potvrzují výsledky studií z jiných zemí, že zhruba 80 % pacientů svou prognózu znát chce. Umožní jim to naložit se zbývajícím časem tak, jak si přejí, ať už jde o praktické záležitosti, o dokončení věcí, které jsou pro ně důležité, a také možnost ovlivnit směr, jakým se má péče o ně ubírat,” dodává Martin Loučka. Průzkum byl proveden na reprezentativním vzorku české veřejnosti a Centrum paliativní péče jej společně s agenturou STEM/MARK realizovalo díky podpoře Nadace Benetheo.

Témata spojená s umíráním řešíme s blízkými příliš pozdě, uvádí respondenti

Zkušenost s úmrtím blízké osoby mělo 88 % dotázaných, přičemž podíl lidí s touto zkušeností stoupal úměrně jejich věku. I v nejmladší skupině dotazovaných (18–29 let) však tuto mělo zkušenost celých 81 % respondentů. Úmrtí blízké osoby je v této skupině zároveň nejčerstvější, třetina mladých respondentů přišla o někoho blízkého během posledního roku. Přestože tedy smrt a umírání vnímáme tradičně jako téma, jehož důležitost stoupá s věkem, data ukazují, že první blízké setkání se smrtí přichází mnohem dříve.

51 % úmrtí, která respondenti zažili, se odehrála v nemocničním prostředí, přičemž zkušenost s úmrtím v nemocnici mají spíš starší lidé. Mezi dalšími místy úmrtí převažuje poměrně překvapivě domácí prostředí s 37 %. Domácí prostředí přitom respondenti považují za nejpřijatelnější pro své vlastní umírání –   naprostá většina z těch, kteří odpovídali konkrétně, jej zvolila jako svou první volbu. Nemocnici by jako svou první volbu naopak volilo pouze 5 % respondentů.

82 % lidí si podle průzkumu myslí, že o konci života se dnes dostatečně nemluví. 75 % lidí vnímá, že by mělo o umírání více mluvit se svými nejbližšími. Tři čtvrtiny respondentů zároveň míní, že takové téma se mezi blízkými otevře ve chvíli, kdy už je příliš pozdě.

Že je zkušenost s úmrtím nebo s péčí o vážně nemocného blízkého významná pro formování životních hodnot, uvedla naprostá většina lidí (v případě úmrtí 78 %, v případě péče 88 %), kteří s takovou situací mají zkušenost. 

Jen 30 % lidí ví, co je paliativní péče

43 % respondentů uvedlo, že termín „paliativní péče“ zná, jen 30 % jej zároveň i správně popsalo, a to nejčastěji jako „péči o umírající pacienty s nevyléčitelnou chorobou“, menší část pak přesněji jako „zachování důstojnosti a zlepšení kvality života umírajícího člověka“. 

Mnohem větší povědomí mají lidé o pojmu hospic - 72% uvedlo, že ho zná, 47% ho umělo i správně definovat. 

Mladí lidé mají obavy z bolesti, starší hlavně ze ztráty soběstačnosti

Největší obavy z umírání jsou spojeny s bolestí, ztrátou soběstačnosti nebo odloučením od svých blízkých. Tyto nejčastější obavy tak korespondují s charakteristikami prostředí, která jsou pro lidi nejméně přijatelná pro umírání. Konkrétní obavy se významně proměňují s věkem, kdy mladí lidé mají obavy především z bolesti, zatímco s přibývajícím věkem se dominantní stává obava ze ztráty soběstačnosti.

Kolik času zbývá? Prognózu by rádi znali 4 z 5 lidí

60 % lidí chce mít hlavní slovo při rozhodování o vlastní zdravotní péči. Svůj vlastní názor označila většina respondentů za nejdůležitější. Jako druhý nejdůležitější uvedli názor lékaře, s nevelkým rozdílem následuje důležitost názoru rodiny. 

Informovat o časové prognóze svého dožití v případě závažného onemocnění by od lékaře chtěli 4 z 5 respondentů. Svou prognózu by chtěli vědět spíše mladší a vzdělanější lidé, a také lidé s vyššími příjmy. Naopak starší, méně vzdělaní respondenti a lidé s nižšími příjmy by skutečnost o svém konci života chtěli vědět v menší míře.